October 2017

P.S. Děkuji

14. october 2017 at 18:11 | Dominique
Poslední dobou si přijdu stále a stále dospělejší. Vidím, že nemám tolik času na věci, které bych chtěla, ani tolik pěnez na všechno, co si představím, ani tolik času na lidi, které mám tak ráda. Více povinností, které udělat, řádků, které mám napsat. Přála bych si mít tohle vše nějak za sebou. Přála bych si dostat ten jeden papír s tím, že jsem tohle všechno zvládla, že jsem to tam celou dobu přežila a že i přes to, jaké bylo mé rozhodnutí špatné, jsem si za tím stála a zvládla to.

Občas začínám mít pocit, že jsem snad ze všeho vyrostla. Přijde mi, že jsem snad i vyrostla z tohoto blogu. Čtu si staré články, řádky které psala jedna malá holka. Holka, co napsala tři řádky a hned to byl velečlánek, potom si šla pečlivě přečíst každý její spřátelený blog, vypnula počítač, šla si udělat kakao a hrát si ven s kamarády.

Dneska u toho počítače sedí zcela jiná osoba. Lakuje si nehty na černo, barví si vlasy, neustále sedí u učení a spát chodí v 1 ráno, nechodí se bavit, protože na to nemá čas, panenky už dávno odložila nebo dala malým příbuzným. Stýská se ji po kamarádech, které už nevídá, kteří už nepatří do její životní etapy, protože začala novou. Po klukovi, co ji řekl věty, které potřebovala slyšet, když už ale bylo pozdě. Nemá páru, o čem je fyzika, pomalu propadá z matiky a zůstává den doma, protože vše, co se na ni hrne psychicky nezvladá.

Strašně dlouho už jsem tenhle blog neviděla, nepřejížděla prsty po klávesnici a nepsala myšlenky rovnou do článku. Chybí mi to. Všechno tohle mi teď chybí. Mám pocit, že jsem vyrostla z celého blogu. Vidím název a vzpomenu si, že to bylo něco úplně random, co vlastně nedávalo smysl. Čtu si staré články a zjistím, že už nejsem taková, že už myslím jinak. Všichni se pořád vyvíjíme, měníme se a svým způsobem i vyrůstáme. Já vyrostla ze svého starého já, blog už mi nepřijde jako můj, články i názory už mi nepřijdou jako mé. Přesto stále mám tady k tomu všemu zvláštní pouto, pamatuju si kdy a za jakých okolností jsem psala jaký článek, o čem byl a jaké části mého života se týkal. Kolik práce, radosti a zábavy jsem do tohohle blogu vložila, jaké skvělé blogery jsem díky tomu objevila a mrzí mě, kolik času už mu nestíhám věnovat.

Děkuji tomuto blogu, na kterém jsem se mohla vyvíjet a růst. Kde jsem se mohla vždy vypsat ze svých pocitů. Děkuji lidem, kteří ho byť alespoň jednou četli, protože ti se vyvíjeli spolu se mnou i s blogem. Psaní vždycky zůstane ve mně a mou velkou součástí. Děkuji za všechny ty 4 roky.

Děkuji