October 2016

Ready or not? #4

22. october 2016 at 18:14 | Dominique |  Random psaní
Je podzim. Venku prší. Já sedím u okna s propiskou a deníkem položeným na okně, v rukou svírající teplý hrnek čaje. Přemýšlím, jak všechny svoje myšlenky popsat, jak to všechno vyjádřit, jak tě nakreslit. Nic z toho se mi nedaří. Stále si v hlavě jen přehrávám vzpomínky a naše poslední zprávy. Po dlouhé době ses mi ozval. Chyběla jsem ti snad? Našel sis snad na mě čas? Potřebuješ ode mě něco? Asi tak, jak jsem hádala. Chceš zpět tu svou hadrovou panenku, která udělala vše, co ti na očích viděla, která se pro tebe vzdala všeho, co měla. A já se sama sebe ptám, jestli jsem stále taková. Nemohla jsem to přiznat, nemohl jsi mě vidět na kolenou. Hrdě jsem o sobě tvrdila, že už nejsem ta malá naivní holka, jako předtím. Ale s rukou na srdci musím přiznat, že to není pravda. Jsem stále ta malá ustrašená holka, která tě chce zpět za jakoukoliv cenu, která udělá všechno, aby si tě udržela. Jenže než na to přijdeš, musím s tím něco udělat, musím. Nechci být jako pes, co přiběhne pokaždé, když na něj hvízdneš. Za celou dobu, co ses neozval jsem nepotřebovala tvoji přítomnost, zvykla jsem si, že už tu pro mě nejsi, když tě potřebuji a, že jsou jiní lidé, kteří tu za mnou stáli a byli tu pro mě. Jenže ty ses vrátil a já nevím, jestli tě miluji nebo nesnáším za to, že jsi zase se mnou. Znova sedím a kontroluji mobil, kdy se ozveš, jak jsi slíbil, znova čekám, že se ukážeš. Právě tenhle moment mi dochází, že nic nezmizelo. Že jsem tě celou dobu stále postrádala a milovala tak, jako na začátku. Stále před spaním vidím tvoje hnědé oči, tvůj úsměv, tvů výraz, když jsi mě uviděl po dlouhé době, tvoje reakce a vyjadřování na věci. Vím přesně, co bys řekl za jaké situace. Tak dobře tě znám. Vrátil ses za mnou s přáním. Chtěl bys zopakovat minulost. Ale já ji nechci opakovat. Nikdy toho nebudu litovat, ale nechci už trpět znova. Taky o tebe ale nechci znovu přijít, protože tě miluju. Chci opravdu opakovat minulost, z které jsem se měla poučit nebo tě už opravdu nechat jít a poučit se? Měla bych tě nechat jít. Nás oba a naši minulost. Ale jsem na to vůbec připravená?

#04. 10 My TOP • Serials

12. october 2016 at 7:00 | Dominique |  10 My TOP

Tak se nám to už blíží. Chladné počasí, teplé svetry, čaje, svetry, knihy a za chvilku tu budou Vánoce, kterých se já osobně nemohu dočkat. :) Dnes mám obrovskou inspiraci na články a proto jsem si opět pomohla tím, že jsem prošla starší a dlouho nepsané rubriky a opět mě výběr nezklamal! Už dlouho nebyla rubrika "10 My TOP", kde jsem již zmínila o 10 mých top filmech, zpěvácích a hercích. Jak tak projíždím ten seznam článků v dané rubrice, říkám si, kde jsou sakra seriály?! Já jsem milovník seriálů a koukám nebo jsem koukala na velké množství seriálů a o víkendech jsem nedělala nic jiného, než koukání na nové epizody, které vyšly nebo které jsem ještě neviděla. Právě proto se chystám tuhle chybu napravit, takže se do toho hned pustím! :)

#T. 3

9. october 2016 at 11:55 | Dominique |  Random psaní
Byl podzimní pátek. Normální, chladný den, jako vždy. Nemyslela jsem na tebe, už ne. Všechno se to zahojilo, byly to jen vzpomínky. Alespoň jsem si to myslela. Čekala jsem v obchodním centru na kamarádku, zrovna přijela ze školy. Zapálila si cigaretu, dokouřila ji a rozhodla se zajít na jídlo. Neměla jsem hlad, ani chuť, avšak nechtěla jsem ji nechat samotnou. Strávily jsme spolu skvělý den, jako už dlouho s nikým ne. Konverzace se točila okolo školy, jídla, pěkného číšníka, učitelů i přátel. Pak došlo na téma, kterého jsem se bála nejvíc.
"Co on? Ozval se Ti už?"
Nedokázala jsem odpovědět, nechtěla jsem odpovědět i když jsem své kamarádce věřila. Nakonec jsem se ale rozhodla mluvit. Přece to byly už jen nešťastné vzpomínky. Co se stalo, stalo se. Vše jsem ji řekla dopodrobna, hlavně to, že chci konečně zapomenout. Chápala mě, ale přesto nechtěla, abych to vzdala. Byla i jeho kamarádka, to ona mě tenkrát představila, když jsem ho neznala. Omlouvala se mi za to nespočetkrát, ale omlouvat se nemusela. Dávala si za vinu mé trápení. Skončily jsme naši konverzaci a stouply si na eskalátor, který mířil dolů. V tom jsem v protisměru zahlédla známou tvář.
"Vidíš, my o vlku...," zašeptala kamarádka.
Celé měsíce jsem čekala na tenhle okamžik a teď tu byl. On tu jentak stál a koukal před sebe. Kamarádka říkala, že ho mám pozdravit, že ho musím pozdravit. Já jsem ale poté, co okolo nás projel nevydala ani hlásku. Cítila jsem v boku ostrou bolest, kamarádka mě štípala. Ani to ji však nepomohlo, aby mě přesvědčila. Pozdravila ho pouhým ahoj. Podíval se na ni a pozdrav ji oplatil. Poté se podíval na mě. Připadalo mi to jako věčnost. Věčnost, co jsem ho neviděla, co se na mě nepodíval. Díval se na mě celou dobu. Připadalo mi, že se na mě nikdy takhle nedíval. Se zájmem, s překvapením. Vše se to vrátilo, všechny vzpomínky, zážitky, věty, které jsem mu opakovala pořád dokola, naše hádky, za které jsem většinou mohla já, protože jsem se o něj strachovala. Dojela jsem na konec eskalátoru a mířila rovnou na autobus. Neobešla jsem se však bez toho, abych se otočila a naposled se na něj podívala. K mému překvapení se na mě stále koukal, sledoval mě od stolu, který byl hned vedle eskalátoru a já ho stále milovala tak, jako předtím.

- Takže po dlouhé době krásný den všem! :) Naposledy jsem tu psala článek tématem velmi podobným tomuhle. A vlastně jsem takové články psala teď už tři. U minulého článku jsem četla jeden komentář, který mě inspiroval. Ten zněl tak, že bych z toho měla udělat nějakou povídku. Jenže já píši povídky stylem, že musím mít určený počet kapitol, nějaký titulní obrázek, určený děj a postavy. Což by se mi u těchto článků nedařilo, protože jak je z rubriky jasné, tak jsou články psány zcela náhodně a spontánně. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem k těmto článkům dala čísla, aby v tom byl alespoň nějaký pořádek a kdoví, jestli se takovýhle článek s nadcházejícím číslem 4 ještě objeví či ne. :)
Děkuji moc těm, kteří to dočetli až sem! :) ♥ To je dnes ode mě všechno a budu se těšit u dalšího článku.