P.S. Děkuji

Saturday at 18:11 | Dominique
Poslední dobou si přijdu stále a stále dospělejší. Vidím, že nemám tolik času na věci, které bych chtěla, ani tolik pěnez na všechno, co si představím, ani tolik času na lidi, které mám tak ráda. Více povinností, které udělat, řádků, které mám napsat. Přála bych si mít tohle vše nějak za sebou. Přála bych si dostat ten jeden papír s tím, že jsem tohle všechno zvládla, že jsem to tam celou dobu přežila a že i přes to, jaké bylo mé rozhodnutí špatné, jsem si za tím stála a zvládla to.

Občas začínám mít pocit, že jsem snad ze všeho vyrostla. Přijde mi, že jsem snad i vyrostla z tohoto blogu. Čtu si staré články, řádky které psala jedna malá holka. Holka, co napsala tři řádky a hned to byl velečlánek, potom si šla pečlivě přečíst každý její spřátelený blog, vypnula počítač, šla si udělat kakao a hrát si ven s kamarády.

Dneska u toho počítače sedí zcela jiná osoba. Lakuje si nehty na černo, barví si vlasy, neustále sedí u učení a spát chodí v 1 ráno, nechodí se bavit, protože na to nemá čas, panenky už dávno odložila nebo dala malým příbuzným. Stýská se ji po kamarádech, které už nevídá, kteří už nepatří do její životní etapy, protože začala novou. Po klukovi, co ji řekl věty, které potřebovala slyšet, když už ale bylo pozdě. Nemá páru, o čem je fyzika, pomalu propadá z matiky a zůstává den doma, protože vše, co se na ni hrne psychicky nezvladá.

Strašně dlouho už jsem tenhle blog neviděla, nepřejížděla prsty po klávesnici a nepsala myšlenky rovnou do článku. Chybí mi to. Všechno tohle mi teď chybí. Mám pocit, že jsem vyrostla z celého blogu. Vidím název a vzpomenu si, že to bylo něco úplně random, co vlastně nedávalo smysl. Čtu si staré články a zjistím, že už nejsem taková, že už myslím jinak. Všichni se pořád vyvíjíme, měníme se a svým způsobem i vyrůstáme. Já vyrostla ze svého starého já, blog už mi nepřijde jako můj, články i názory už mi nepřijdou jako mé. Přesto stále mám tady k tomu všemu zvláštní pouto, pamatuju si kdy a za jakých okolností jsem psala jaký článek, o čem byl a jaké části mého života se týkal. Kolik práce, radosti a zábavy jsem do tohohle blogu vložila, jaké skvělé blogery jsem díky tomu objevila a mrzí mě, kolik času už mu nestíhám věnovat.

Děkuji tomuto blogu, na kterém jsem se mohla vyvíjet a růst. Kde jsem se mohla vždy vypsat ze svých pocitů. Děkuji lidem, kteří ho byť alespoň jednou četli, protože ti se vyvíjeli spolu se mnou i s blogem. Psaní vždycky zůstane ve mně a mou velkou součástí. Děkuji za všechny ty 4 roky.

Děkuji

 

Blogger.com

13. august 2017 at 19:09 | Dominique |  Dominique's talk
Čaute všichni!

Dost dlouhou dobu, řekla bych, jsem tu nic nenapsala nebo se neozvala. Teď při psaní začínám přemýšlet, jestli vůbec po takové době vím, jak na to. A asi vlastně, jestli to vůbec bude ještě číst živá duše. Nebudu se vymlouvat, že nebyl čas, byla dovolená a tak. Prostě teď poslední dobou se věnuji jiným věcem víc než blogu a i když bych si ten čas určitě našla, vůbec nevím, co bych psala a kdyby tu nebylo téma týdne, nejspíš mě ani nezachrání nějaká inspirace. Přesto ale končit nehodlám. Psaní je jediná věc, kde se umím nějak "ozvat", co mě baví a už delší dobu mě to neopustilo. Říkala jsem si, jestli by třeba nebylo lepší začít znovu.


 


Když jsem šťastná, nepíšu

28. february 2017 at 18:14 | Dominique |  Random psaní
Ahoj, ahoj všichni!


Za poslední dobu jsem zjistila, že moje pozdravy jsou originální tím, že vůbec nejsou originální, heh. Takže už bych je měla přestat řešit. XD

Vlastně pořádně nevím, co tu chci psát nebo o čem tu chci psát, ale většina mých pro mě nějakým způsobem "lepších" článků vznikala přesně takhle, za pochodu myšlenek. Jde vlastně o to, že jsem už zase delší dobu nevydala článek. Moje články byly poslední rok spíš smutné, z mého života, vypisování z nějakých mých trápení a dnes, když jsem si sedla k notebooku a řekla si, "možná bych se mohla zase ozvat", že se nemusíte bát a že ještě žiju, tak jsem tu seděla a koukala asi 15 minut na prázdný "Nový článek". Pak mi došlo, jsem šťastná a přesně to je ten problém, (nerouhej se a nestěžuj si tu za něco, co si poslední rok přeješ a konečně se ti to splnilo Dominiko -.-) říkám si. Jsem vlastně šťastná, jako opravdu šťastná, z celého srdce a nejvíc za poslední rok a proto vlastně nemám o čem psát. Jasně, píši takové ty články např. recenze, povídky, tagy, ale to už jen minimum.

Vlastně si říkám, že ze smutku pochází strašně moc kreativních věcí a někteří lidé prostě neumí tvořit tak dobře šťastní, jako když jsou smutní. Kurt Cobain, Amy Winehouse, Remarque a jiní, co snad každý z nás zná čerpali ze smutku, ze špatných věcí, které následně obrátili v dobré. Nevím, kdy bude další článek, ani o čem bude. Třeba moje štěstí nevydrží dlouho a co nevidět tu bude článek s mým "uměleckým" nádechem o tom, jak je život na nic, známe. Nebo taky přijdu na to, kam jinam tu inspiraci dát. Teď jsem aktuálně šťastná, protože mám vše, co by si mohl každý přát. Mám své přátele, vím, kdo jsou pro mě ti důležití a proč, vím, že jsou všichni správnou součástí mého života. Mám svou rodinu. Lásku ze všech stran a nezáleží mi na lidech, kterým nikdy nezáleželo na mně. Čekají mě sice přijímačky na střední školu, to jo, to bude asi kus práce a nervů, ale já to zvládnu. Držte mi všichni palce, ať mě to štěstí zase neopustí.

A všem, co to právě čtěte: miluju vás! Za to, že si vždycky najdete čas, chuť, přečíst si pár řádků od holky, která stále neví, kdo je. Jste krásní, chytří, nadaní a do budoucna vám všem přeji jen to nejlepší. ♥

Tak snad brzy nashle.



Recenze: Dívka ve vlaku - The Girl on the Train (#13)

1. february 2017 at 13:42 | Dominique |  Recenze na knihy
Pěkný den přeji. :)

K letošním Vánocům jsem dostala všeho všudy dvě knížky. Je mi často řečeno, že kupovat knížky je pro mě zbytečnost, protože každou zhltnu do dvou dnů. Letos jsem dostala knihy Dívka v ledu a Dívka ve vlaku. Recenzi budu dnes psát o Dívce ve vlaku, protože si myslím, že o ni bylo letos více slyšet a slyšela jsem, že snad má být film, na který se určitě půjdu do kina podívat. :)

we need to love

29. january 2017 at 15:50 | Dominique |  Random psaní
Musíme milovat. Pro co jiného bychom potom žili.


Rok 2017

31. december 2016 at 14:31 | Dominique |  Dominique's talk
Krásný večer. :)
Myslím, že jako jedno z hlavních předsevzetí bych si měla dát "vymyslet nějaký originální pozdrav na začátku článků".
Dnešní článek plánuji trochu povídací, takže se pohodlně usaďte, udělejte si čaj, popřípadě popcorn. :D Článek bude vlastně celý z velké části o roce 2017. Co se týče jak blogu, tak mého osobního života. Možná bych chtěla udělat nějaké změny v chodu blogu a podobně, možná také v aktivitě. To vše se dozvíte v celém článku. :)

Breakout • Recenze na filmy #3

27. december 2016 at 21:16 | Dominique |  Recenze na filmy
Pěkný večer přeju. :)
Tak už máme za sebou Štědrý den, rozdávání i rozbalování dárků, jedení salátů a tak podobně. :D Klidně se mi do komentářů pochlubte, co jste dostali pěkného pod stromeček. Jelikož my školáci máme prázdniny, tak mám spoustu volného času a proto jsem stihla shlédnout spoustu filmů. Moc často recenze na filmy nepíšu a tohle bude teprve třetí recenze. Ale protože mě film velice ohromil a strašně se mi líbil, ráda bych vám o něm napsala. Pokud jste film už někdo viděl, napište mi určitě do komentářů, jak se vám líbil/nelíbil. :)


Ty víš kdo.

13. november 2016 at 20:42 | Dominique |  Téma týdne
Uhm...takže, ahoj?
Já, já vlastně vůbec nevím, co psát. Jestli omluvu, že teď na blog celkem kašlu nebo prostě budeme dělat jakoby nic a budu se věnovat tématu týdne. Téma týdne je "Ty víš kdo". Mně se při tom vybaví spoustu věcí, třeba to, že teď každou sobotu jede v televizi Harry Potter, kterého si nenechám ujít a kde se vyskytuje "ty víš kdo" jako pojmenování pro Lorda Voldemorta, ale whatever. :D Nebo se mi vybaví taky to, o čem tu budu dneska psát a o kom vlastně píšu poslední dobu pořád... Docela jsem se bála, aby vás ty články nenudily nebo neotravovaly, protože jsou v podstatě pořád o tom samém. Ale dostala jsem od vás poměrně dost pozitivních komentářů a ohlasů, tak mě snad neukamenujete, když tomu věnuju ještě jeden článek. Beztak jich ještě bude víc jak jeden, ale psst. Je zvláštní psát téma týdne, když je neděle, ale co, lepší pozdě, než nikdy. :)

Where to go next