Když jsem šťastná, nepíšu

28. february 2017 at 18:14 | Dominique |  Random psaní
Ahoj, ahoj všichni!


Za poslední dobu jsem zjistila, že moje pozdravy jsou originální tím, že vůbec nejsou originální, heh. Takže už bych je měla přestat řešit. XD

Vlastně pořádně nevím, co tu chci psát nebo o čem tu chci psát, ale většina mých pro mě nějakým způsobem "lepších" článků vznikala přesně takhle, za pochodu myšlenek. Jde vlastně o to, že jsem už zase delší dobu nevydala článek. Moje články byly poslední rok spíš smutné, z mého života, vypisování z nějakých mých trápení a dnes, když jsem si sedla k notebooku a řekla si, "možná bych se mohla zase ozvat", že se nemusíte bát a že ještě žiju, tak jsem tu seděla a koukala asi 15 minut na prázdný "Nový článek". Pak mi došlo, jsem šťastná a přesně to je ten problém, (nerouhej se a nestěžuj si tu za něco, co si poslední rok přeješ a konečně se ti to splnilo Dominiko -.-) říkám si. Jsem vlastně šťastná, jako opravdu šťastná, z celého srdce a nejvíc za poslední rok a proto vlastně nemám o čem psát. Jasně, píši takové ty články např. recenze, povídky, tagy, ale to už jen minimum.

Vlastně si říkám, že ze smutku pochází strašně moc kreativních věcí a někteří lidé prostě neumí tvořit tak dobře šťastní, jako když jsou smutní. Kurt Cobain, Amy Winehouse, Remarque a jiní, co snad každý z nás zná čerpali ze smutku, ze špatných věcí, které následně obrátili v dobré. Nevím, kdy bude další článek, ani o čem bude. Třeba moje štěstí nevydrží dlouho a co nevidět tu bude článek s mým "uměleckým" nádechem o tom, jak je život na nic, známe. Nebo taky přijdu na to, kam jinam tu inspiraci dát. Teď jsem aktuálně šťastná, protože mám vše, co by si mohl každý přát. Mám své přátele, vím, kdo jsou pro mě ti důležití a proč, vím, že jsou všichni správnou součástí mého života. Mám svou rodinu. Lásku ze všech stran a nezáleží mi na lidech, kterým nikdy nezáleželo na mně. Čekají mě sice přijímačky na střední školu, to jo, to bude asi kus práce a nervů, ale já to zvládnu. Držte mi všichni palce, ať mě to štěstí zase neopustí.

A všem, co to právě čtěte: miluju vás! Za to, že si vždycky najdete čas, chuť, přečíst si pár řádků od holky, která stále neví, kdo je. Jste krásní, chytří, nadaní a do budoucna vám všem přeji jen to nejlepší. ♥

Tak snad brzy nashle.


 

Recenze: Dívka ve vlaku - The Girl on the Train (#13)

1. february 2017 at 13:42 | Dominique |  Recenze na knihy
Pěkný den přeji. :)

K letošním Vánocům jsem dostala všeho všudy dvě knížky. Je mi často řečeno, že kupovat knížky je pro mě zbytečnost, protože každou zhltnu do dvou dnů. Letos jsem dostala knihy Dívka v ledu a Dívka ve vlaku. Recenzi budu dnes psát o Dívce ve vlaku, protože si myslím, že o ni bylo letos více slyšet a slyšela jsem, že snad má být film, na který se určitě půjdu do kina podívat. :)

we need to love

29. january 2017 at 15:50 | Dominique |  Random psaní
Musíme milovat. Pro co jiného bychom potom žili.

 


Rok 2017

31. december 2016 at 14:31 | Dominique |  Dominique's talk
Krásný večer. :)
Myslím, že jako jedno z hlavních předsevzetí bych si měla dát "vymyslet nějaký originální pozdrav na začátku článků".
Dnešní článek plánuji trochu povídací, takže se pohodlně usaďte, udělejte si čaj, popřípadě popcorn. :D Článek bude vlastně celý z velké části o roce 2017. Co se týče jak blogu, tak mého osobního života. Možná bych chtěla udělat nějaké změny v chodu blogu a podobně, možná také v aktivitě. To vše se dozvíte v celém článku. :)

Breakout • Recenze na filmy #3

27. december 2016 at 21:16 | Dominique |  Recenze na filmy
Pěkný večer přeju. :)
Tak už máme za sebou Štědrý den, rozdávání i rozbalování dárků, jedení salátů a tak podobně. :D Klidně se mi do komentářů pochlubte, co jste dostali pěkného pod stromeček. Jelikož my školáci máme prázdniny, tak mám spoustu volného času a proto jsem stihla shlédnout spoustu filmů. Moc často recenze na filmy nepíšu a tohle bude teprve třetí recenze. Ale protože mě film velice ohromil a strašně se mi líbil, ráda bych vám o něm napsala. Pokud jste film už někdo viděl, napište mi určitě do komentářů, jak se vám líbil/nelíbil. :)


Ty víš kdo.

13. november 2016 at 20:42 | Dominique |  Téma týdne
Uhm...takže, ahoj?
Já, já vlastně vůbec nevím, co psát. Jestli omluvu, že teď na blog celkem kašlu nebo prostě budeme dělat jakoby nic a budu se věnovat tématu týdne. Téma týdne je "Ty víš kdo". Mně se při tom vybaví spoustu věcí, třeba to, že teď každou sobotu jede v televizi Harry Potter, kterého si nenechám ujít a kde se vyskytuje "ty víš kdo" jako pojmenování pro Lorda Voldemorta, ale whatever. :D Nebo se mi vybaví taky to, o čem tu budu dneska psát a o kom vlastně píšu poslední dobu pořád... Docela jsem se bála, aby vás ty články nenudily nebo neotravovaly, protože jsou v podstatě pořád o tom samém. Ale dostala jsem od vás poměrně dost pozitivních komentářů a ohlasů, tak mě snad neukamenujete, když tomu věnuju ještě jeden článek. Beztak jich ještě bude víc jak jeden, ale psst. Je zvláštní psát téma týdne, když je neděle, ale co, lepší pozdě, než nikdy. :)

Ready or not? #4

22. october 2016 at 18:14 | Dominique |  Random psaní
Je podzim. Venku prší. Já sedím u okna s propiskou a deníkem položeným na okně, v rukou svírající teplý hrnek čaje. Přemýšlím, jak všechny svoje myšlenky popsat, jak to všechno vyjádřit, jak tě nakreslit. Nic z toho se mi nedaří. Stále si v hlavě jen přehrávám vzpomínky a naše poslední zprávy. Po dlouhé době ses mi ozval. Chyběla jsem ti snad? Našel sis snad na mě čas? Potřebuješ ode mě něco? Asi tak, jak jsem hádala. Chceš zpět tu svou hadrovou panenku, která udělala vše, co ti na očích viděla, která se pro tebe vzdala všeho, co měla. A já se sama sebe ptám, jestli jsem stále taková. Nemohla jsem to přiznat, nemohl jsi mě vidět na kolenou. Hrdě jsem o sobě tvrdila, že už nejsem ta malá naivní holka, jako předtím. Ale s rukou na srdci musím přiznat, že to není pravda. Jsem stále ta malá ustrašená holka, která tě chce zpět za jakoukoliv cenu, která udělá všechno, aby si tě udržela. Jenže než na to přijdeš, musím s tím něco udělat, musím. Nechci být jako pes, co přiběhne pokaždé, když na něj hvízdneš. Za celou dobu, co ses neozval jsem nepotřebovala tvoji přítomnost, zvykla jsem si, že už tu pro mě nejsi, když tě potřebuji a, že jsou jiní lidé, kteří tu za mnou stáli a byli tu pro mě. Jenže ty ses vrátil a já nevím, jestli tě miluji nebo nesnáším za to, že jsi zase se mnou. Znova sedím a kontroluji mobil, kdy se ozveš, jak jsi slíbil, znova čekám, že se ukážeš. Právě tenhle moment mi dochází, že nic nezmizelo. Že jsem tě celou dobu stále postrádala a milovala tak, jako na začátku. Stále před spaním vidím tvoje hnědé oči, tvůj úsměv, tvů výraz, když jsi mě uviděl po dlouhé době, tvoje reakce a vyjadřování na věci. Vím přesně, co bys řekl za jaké situace. Tak dobře tě znám. Vrátil ses za mnou s přáním. Chtěl bys zopakovat minulost. Ale já ji nechci opakovat. Nikdy toho nebudu litovat, ale nechci už trpět znova. Taky o tebe ale nechci znovu přijít, protože tě miluju. Chci opravdu opakovat minulost, z které jsem se měla poučit nebo tě už opravdu nechat jít a poučit se? Měla bych tě nechat jít. Nás oba a naši minulost. Ale jsem na to vůbec připravená?

#04. 10 My TOP • Serials

12. october 2016 at 7:00 | Dominique |  10 My TOP

Tak se nám to už blíží. Chladné počasí, teplé svetry, čaje, svetry, knihy a za chvilku tu budou Vánoce, kterých se já osobně nemohu dočkat. :) Dnes mám obrovskou inspiraci na články a proto jsem si opět pomohla tím, že jsem prošla starší a dlouho nepsané rubriky a opět mě výběr nezklamal! Už dlouho nebyla rubrika "10 My TOP", kde jsem již zmínila o 10 mých top filmech, zpěvácích a hercích. Jak tak projíždím ten seznam článků v dané rubrice, říkám si, kde jsou sakra seriály?! Já jsem milovník seriálů a koukám nebo jsem koukala na velké množství seriálů a o víkendech jsem nedělala nic jiného, než koukání na nové epizody, které vyšly nebo které jsem ještě neviděla. Právě proto se chystám tuhle chybu napravit, takže se do toho hned pustím! :)

#T. 3

9. october 2016 at 11:55 | Dominique |  Random psaní
Byl podzimní pátek. Normální, chladný den, jako vždy. Nemyslela jsem na tebe, už ne. Všechno se to zahojilo, byly to jen vzpomínky. Alespoň jsem si to myslela. Čekala jsem v obchodním centru na kamarádku, zrovna přijela ze školy. Zapálila si cigaretu, dokouřila ji a rozhodla se zajít na jídlo. Neměla jsem hlad, ani chuť, avšak nechtěla jsem ji nechat samotnou. Strávily jsme spolu skvělý den, jako už dlouho s nikým ne. Konverzace se točila okolo školy, jídla, pěkného číšníka, učitelů i přátel. Pak došlo na téma, kterého jsem se bála nejvíc.
"Co on? Ozval se Ti už?"
Nedokázala jsem odpovědět, nechtěla jsem odpovědět i když jsem své kamarádce věřila. Nakonec jsem se ale rozhodla mluvit. Přece to byly už jen nešťastné vzpomínky. Co se stalo, stalo se. Vše jsem ji řekla dopodrobna, hlavně to, že chci konečně zapomenout. Chápala mě, ale přesto nechtěla, abych to vzdala. Byla i jeho kamarádka, to ona mě tenkrát představila, když jsem ho neznala. Omlouvala se mi za to nespočetkrát, ale omlouvat se nemusela. Dávala si za vinu mé trápení. Skončily jsme naši konverzaci a stouply si na eskalátor, který mířil dolů. V tom jsem v protisměru zahlédla známou tvář.
"Vidíš, my o vlku...," zašeptala kamarádka.
Celé měsíce jsem čekala na tenhle okamžik a teď tu byl. On tu jentak stál a koukal před sebe. Kamarádka říkala, že ho mám pozdravit, že ho musím pozdravit. Já jsem ale poté, co okolo nás projel nevydala ani hlásku. Cítila jsem v boku ostrou bolest, kamarádka mě štípala. Ani to ji však nepomohlo, aby mě přesvědčila. Pozdravila ho pouhým ahoj. Podíval se na ni a pozdrav ji oplatil. Poté se podíval na mě. Připadalo mi to jako věčnost. Věčnost, co jsem ho neviděla, co se na mě nepodíval. Díval se na mě celou dobu. Připadalo mi, že se na mě nikdy takhle nedíval. Se zájmem, s překvapením. Vše se to vrátilo, všechny vzpomínky, zážitky, věty, které jsem mu opakovala pořád dokola, naše hádky, za které jsem většinou mohla já, protože jsem se o něj strachovala. Dojela jsem na konec eskalátoru a mířila rovnou na autobus. Neobešla jsem se však bez toho, abych se otočila a naposled se na něj podívala. K mému překvapení se na mě stále koukal, sledoval mě od stolu, který byl hned vedle eskalátoru a já ho stále milovala tak, jako předtím.

- Takže po dlouhé době krásný den všem! :) Naposledy jsem tu psala článek tématem velmi podobným tomuhle. A vlastně jsem takové články psala teď už tři. U minulého článku jsem četla jeden komentář, který mě inspiroval. Ten zněl tak, že bych z toho měla udělat nějakou povídku. Jenže já píši povídky stylem, že musím mít určený počet kapitol, nějaký titulní obrázek, určený děj a postavy. Což by se mi u těchto článků nedařilo, protože jak je z rubriky jasné, tak jsou články psány zcela náhodně a spontánně. Takže jsem to vyřešila tak, že jsem k těmto článkům dala čísla, aby v tom byl alespoň nějaký pořádek a kdoví, jestli se takovýhle článek s nadcházejícím číslem 4 ještě objeví či ne. :)
Děkuji moc těm, kteří to dočetli až sem! :) ♥ To je dnes ode mě všechno a budu se těšit u dalšího článku.

Where to go next